Nechce vaše ratolest jezdit na dětském odrážedle? Bojí se? Nebaví ho to? Přečtěte si mou vlastní zkušenost a konkrétní metodu, jak naučit dítě jezdit na odrážedle pomocí hry.
Když mu byly dva roky a dva měsíce. Je to málo? Je to moc? Nevím, a je to vcelku jedno. Člověk stále slyší, že by dítě mělo umět to a to v tolika a tolika letech.
Ale koho zajímá, že Toník od Franty Novákového jezdí na odrážedle již od roku a půl?
Až skutečné, denně prožívané rodičovství, mě naučilo jedno zásadní pravidlo: Každé dítě je zcela unikátní.
Kristiánka jsem posadil na kolo odrážedlo poprvé ve dvou letech. A bylo vidět, že není nadšený. Stále si žil ve svém světě – odrážecí plastová motorka je moje nej hračka a nic jiného mě nezajímá. A tak jsem ho nenutil.
Zkusil jsem to nenásilně ještě několikrát. No a jednoho pěkného dne bylo vidět, že na kolo odrážedle chce sedět a chce se někam začít pohybovat. Dokonce neprotestoval ani proti přilbě na hlavě.
Přečetl jsem spoustu zkušeností a recenzí v internetových diskuzích. Nakonec jsem dal i na doporučení kamarádky a zakoupil kvalitní dětské kolo odrážedlo PUKY.
Bylo rozhodnutí správné?
Po půl roce divočení a dlouhých vyjížďkách na PUKY odrážedle musím říct jednoznačné ano. Kvalita zpracování je vynikající. Další z mnoha pozitiv je skutečnost, že syn bude výborně připraven k přechodu na klasické kolo.
Proč?
To si přečtěte v článku: Proč jsem synovi vybral dětské kolo odrážedlo Puky
Konečně se dostáváme k samotnému jádru problematiky, jak naučit dítě na odrážedle.
Využil jsem „slabší chvilky“ syna (kdy mi sám dal najevo, chci to zkusit) a šup, již ho tatínek tlačil za sedlo kupředu.
První jízdu(y) vás to nemine. V hlubokém předklonu držíte dítě spolu s odrážedlem a balancujete. Po desítkách metrů máte pocit, že vám bolestí upadnou stehna i záda.
Syn chce jezdit a vy děláte stále delší pauzy pro narovnání zad:)
A v jedné takové pauze to přišlo! Kristiánek mi sám pomohl a nasměroval mě k jednoduché metodě, jak dítě naučit na odrážedle.
Někdy stačí mít pouze otevřené oči a sledovat. Syn si metodu, jak se zábavně naučit jezdit na odrážedle, vymyslel vlastně sám. A to hned při druhé jízdě.
Bál se, ale všiml jsem si, že se snaží dojet k ležícímu dřívku na cestě a přejet ho. Když se mu to podařilo, měl ohromnou radost.
Blesklo mi hlavou, přejíždět dřívko ho bude určitě bavit opakovaně! A tak jsem větvičku zvedl a dal půl metru před syna se slovy, přejeď ji zase. Pomalu, nejistě avšak natěšeně tak učinil.:)
Pochválil jsem ho, jak se sám odvážil popojet a pěkně větvičku přejet.
Zase jsem ji vzal a dal půl metru před něj (dělejte do doby, až uvidíte, že je v řízení jistější).
Potom jsem dal dřívko metr od něj, dva metry, 5 metrů a nakonec syn zjistil, že ho ježdění vlastně baví a dřívko již nepotřeboval:)
Netvrdím, že metoda zaručeně pomůže s učením na odrážedle právě u vašeho potomka. Minimálně však poslouží jako inspirace a jedna z variant, která může fungovat.
Líbila se vám má metoda? Myslíte, že pomůže i dalším rodičům? Tak ji sdílejte dále. Bude to pro mě poděkování za mou odvahu jít s kůží na trh:)