Jak naučit dítě mluvit – zkušenosti rodičů

Mluvení je věc ošemetná a taky velmi radostná. Jak naučit dítě mluvit? Pamatuji si, jak jsem se vsadila s manželem, že syn jako první slovo řekne „máma,“ a pořád jsem opakovala „máma, máma“. No a on řekl jako první samozřejmě „táta“. Tak to prostě už bývá.  Jak naučit dítě mluvit správně?

Děti si vybírají slova, která jsou pro ně nejjednodušší, a co sem tak zjistila i po kamarádkách, tak slovo „máma“ to je jen občas. Každopádně i ze slova „táta“ byla u nás velká radost. Bylo přeci první. Jak naučit dítě mluvit? Přečtěte si zkušenosti  a tipy rodičů a jejich příběhy.

Kolem 12tého měsíce začínají děti říkat první slůvka. Někdo řekne první slůvko v roce, jiné zase v roce a půl, nicméně nejdůležitější je neztrácet naději a s dětmi komunikovat tak, aby vám to později mohly vrátit.

Jak naučit dítě mluvit?

1) 0-12 měsíců: mluvte na miminko

Ačkoliv víme, že děti nemluví hned od narození, je potřeba, abychom s nimi komunikovali tak, aby byly schopné nám to v roce předvést ve velkém. Jak na to?

Udržujte oční kontakt

Jako mamině na mateřské, bez styku s okolím a při trávení 24 hodin se synem ani nešlo nemluvit. Jsem člověk upovídaný a myslím, že kdyby mohl, můj syn by mi řekl několikrát během prvního roku „mami už buď zticha.“ Vždy jsem ho vzala do náručí, zvedla si ho na úroveň svých očí a povídala mu např. básničku. Někdy jsme si sedli venku na lavičku a já mu vyprávěla, co dělají lidi. Kdo kolem nás jde, že fouká vítr apod. Ačkoliv mi syn nerozuměl, velmi zkoumavě si mě prohlížel a to mi stačilo.

Jak naučit dítě správně mluvit? – NEŠIŠLEJTE NA DÍTĚ!

Vím, že to je těžké, a to hlavně pro babičky, ale nešišlejte na mimčo.  Jak naučit dítě mluvit a nešišlat na něj? Je to jednoduché,ačkoliv je to miminko tááák roztomilé, věřte, že bude roztomilé minimálně do doby, než mu vypadají první zuby. Nezapomínejte na to, že když vám dítě bude šišlat ve školce, rozhodně z toho nebudete mít radost.

U nás to šišlání naštěstí nepřišlo nikdy. Ačkoliv mi babičky občas házely vidle pod nohy, tak většinu času trávily děti se mnou, a já na to šišlání prostě nejsem.

Nešišlejte na dítě a naučte to i rodinu

Pokud babičky nechtějí přestat šišlat, zkuste jim nastavit zrcadlo. Jednoduše šišlejte na babičku vy a ukažte jí, jak to doopravdy zní a vypadá. Pro inspiraci můžete začít třeba takto: „Čopa to tu máme? To je ale loštomilá holšišká, a ty klááásný ošišká…“ Udržujte oční kontakt, přesně tak blízko, jako to dělá ona, a nezapomeňte na mimiku. To je hodně důležitá součást, jen ať se vidí a vcítí do toho nebohého dítěte.

Já to zkusila. Moje maminka si své šišlání někdy ani neuvědomovala, tak jsem to na ní začala dělat, a když zjistila, že je to příšerné, tak se začala kontrolovat, nicméně zvyk je železná košile a jak já říkám, starého psa novým kouskům nenaučíš, takže na 100% bez šišlání jsme to nedali. Ale moje děti zdárně mluví, nemají žádné logopedické potíže a „r“ začaly říkat mezi prvními ve školce. Takže si myslím, že i ta kontrola pomůže.

Čtěte také: Jak naučit dítě říkat r

2) 1-3 roky: dítě začíná mluvit

Moje děti začaly mluvit a říkat první slova kolem roku a kousek. Dcerka dříve, syn později, ale vesměs to u nich probíhalo velmi podobně.

Opakování

Začalo to opakováním jednoduchých slov: „Táta, máma, bába.“ Později přidaly i složitější varianty. U dcery si nepamatuji už žádné nestandardy, ale syn měl dlouho oblíbené slovo „obadač,“ tedy ovladač. Naučil ho to tatínek, když společnými silami urputně hledali ovladač od televize, který jsem často schovávala, aby místo sezení u telky raději vyrazili ven nebo si četli.

Skládání 2 jednoduchých slov

Pak začalo skládání slov. „Máma pryč, táta boty“ atd. Zde se začne projevovat právě i to, jak s dítětem mluvíte. Pokud bych postavila vedle sebe imaginárního Toníka s Aničkou a na Toníka by od mala šišlali a učili ho slova jinak, než ve skutečnosti jsou. Tak větu „máma půjde pryč“ by Toník mohl přeložit v dětské řeči jako „máma pá,“ kdežto Anička, na kterou se od mala mluví tak, jak má, řekne „máma pryč,“ a s kterým dítětem se vám bude pak lépe pracovat? S tím, co si to „naposlouchalo“ správně, nebo s naším imaginárním Toníkem? Proto:

1. Rozmluvte své dítě.
2. Neopravujte ho, ale souhlaste a mluvte s dítětem správně česky.

Podívejte se na kreativní a výukové hračky pro děti.

Jak rozmluvit dítě?

Je to jednoduché, je potřeba jenom reagovat na to, co nám říká, a dělat z toho věty. U nás byla velmi oblíbená věta „obadač není,“ tedy ovladač není… Byla jsem ráda, že se snaží mluvit, i když slovo ovladač říkal špatně.

Mluvte s ním správně česky a nechte ho ať spojuje slova

Je potřeba dítě podpořit a mluvit s dítětem dál správně česky, aby nemělo pocit, že udělalo něco špatně. Tedy moje odpověď zněla: „Ano, ovladač tu opravdu není.“ To, že jsem ho schovala, dítěti už vyprávět nebudu; ne, že bych nemohla, ale věta by na něj byla příliš dlouhá.

Knihy pro maminky o dětech najdete ZDE

Otázky 

A protože jsou děti zvídavé, tak se začnou jednou ptát. Tak jako ve všech etapách, i zde je nutná vaše trpělivost a opravdu dítěti co nejlépe na jeho dotazy odpovídat, ačkoliv to někdy není úplně jednoduché. U dítěte budete rozvíjet nejen řeč a mluvení, ale hlavně chápání a logické myšlení.

Jakmile přijde školka, dítě se rozmluví mezi vrstevníky, jeho slovní zásoba poroste a jeho větná spojení budou čím dál, tím dokonalejší.

Mluvte se svými dětmi, všude a pořád a správně česky, a ony vám to vrátí.

Maminka Marie