Šikana ve škole aneb jak naučit dítě bránit se šikaně

Šikana ve škole. Téma, které se řeší stále více a za mě to pořád není dost. Jde vaše dítě do školy a máte strach ze šikany? Co udělat proto, abyste vybrali dobrou školu, kde se toto téma řeší?

Kdo se nesetkal v dnešní době se šikanou ve škole, dovolím si tvrdit, že měl velké štěstí. Ovšem otázka je, kdy můžeme postrkování mezi dětmi nazvat šikanou.

Já sama jsem byla svědkem zavírání spolužáka do skříněk ve třídě, posměšků kvůli jeho ekzému, fyzického napadání spolužákem, který byl oblíbencem naší třídní učitelky.

Oblíbenec naší paní učitelky ovšem nezůstal jen u spolužáka s ekzémem. I já jsem musela utíkat přes celou vesnici, od školy až domů (bydlel 50 metrů od nás), abych nedostala přes kokos. Nikdy mě nezbil, vždy jsem mu utekla, nebo mě nechal utéct 🙂. Dodnes si myslím, že mě jen strašil, abych si na něj moc nedovolovala, ale když mi chtěl někdo ublížit a on byl poblíž – zasáhl.

Nikdy jsem naše honičky po vesnici za šikanu nebrala a doma nežalovala. Ovšem u kluka co měl ekzém a dostával od něj denně, tam si dovoluji říci, že to už šikana byla a bohužel ji nikdo, ani jeho rodiče neřešili.

Šikana ve škole – co to znamená?

Šikana ve škole a co dělat

Kdy se z dětského postrkování a pošťuchování stává šikana? Co je to vlastně šikana ve škole? Nejsem psycholožka, ale asi každý z nás se se šikanou už setkal ať už ze své pozice, nebo z pozice pozorovatele či rodiče.

Proto je potřeba rozeznat kdy už to je šikana a kdy se jedná jen o dětské postrkování.

Bohužel z mých zkušeností za šikanou, téměř vždy stojí špatná komunikace rodičů s dítětem, zákazy a rozkazy. Děti dělají to, co vidí doma a co je pro ně „normální“. Proto si myslím, že pouze potrestat dítě je špatně.

Jak to bylo u nás?

Šikana ve škole či jen dětská roztržka?

Jak se bránit šikaně ve škole?

Představte si situaci, kdy vaše dítě chodí ze školy s uplakaným obličejem a už po několikáté si stěžuje na spolužáka, který údajně bezdůvodně do vašeho dítěte strká, sráží ho k zemi, nadává mu z blízka a velmi hlasitě do obličeje atd.

Moje dcera, je zřejmě po mně.  Méně přizpůsobivá, (jak se to rádo nazývá), a tak už samotný nástup do školy byl pro nás peklem. Ale zde mi bylo jasné, že po čase si zvykne a bude zase dobře.

Škola a jak ji vybrat?

Bylo to pro ni i o dost těžší z toho důvodu, že jsem ji nedala na školu, kam šli všichni její známí z naší vesnické školky. Proč jsem to udělala, jsem psala již v článku „Jak naučit dítě učit se.“

Mimochodem tato škola má všude letáky s tím, jak předchází šikaně a to byl také jeden z důvodů, proč jsem chtěla, aby nechodila na stejnou školu, jako její bratr.

Nástup do první třídy

Po nástupu do první třídy nejprve seděla v lavici s holčičkou ze stejné vesnice, s kterou se sice znaly, ale protože moje dcera si už od školky více rozumí s kluky než s holkami, bylo mi jasné, že tohle nebude to pravé ořechové. Denně plakala a ač se snažila být tichá, vyrušovala při hodinách.

Naštěstí za ní seděl v lavici chlapec jménem Kuba. Po několika dnech kdy se moje dcerka utápěla při výuce v slzách, že chce za mnou a holčička ji ještě naložila a žalovala mamince, která mi samozřejmě hned volala a chytře doporučovala dětského psychologa, se Kubík rozhodl, přesadit se k mojí dceři.

Nový kamarád

Byla jsem šťastná, že má kámoše. Cca ½ roku byl klid. Slzy přestaly téct, úsměv se vrátil na své místo. No jenže pak to začalo. Moje dcera se skamarádila s dalším kamarádem Kubíka a začala se bavit s oběma. Nebyl by to problém, pozvala jsem kluky k nám, byli tu jako tři nejlepší kamarádi, ale pak najednou Kubík k nám už nesměl.

Protože Kubík dostal zákaz k nám chodit, tak začal být na dceru i na druhého kluka zlý.

Několikrát jsem byla svědkem toho, jak Kubík prosí maminku, ať k nám může, ale bez zájmu. Když jsem se ozvala já, jakoby mě paní ani neslyšela. Bylo mi Kubíka hrozně líto a chápala jsem jeho vztek.

Jak mohou šikanu ovlivnit rodiče?

Nejprve schovával věci dceři před hodinou, takže při hodině ji najednou chyběly pastelky, nebo jiné potřeby na psaní. O přestávkách do ní i do kamaráda bezdůvodně strkal, až padala na zem. Řval ji do obličeje z velmi malé vzdálenosti sprosťárny (doma mi to ukazovala) atd. Holka mi chodila ze školy vyklepaná a nešťastná.

Protože vím, že děti ve svých hlavičkách mají především to, co jim tam nalejeme my rodiče. Bylo krásně vidět, jak s Kubíkem doma komunikují a on to předával dál.

Ničení hraček, strkání, ubližování

Nebylo to jen u mé dcery. Druhý kamarád je soused Kubíka. Ten mu tam standardně chodil rozbíjet hračky, strkal do něj, mlátil ho a nadával mu. Kubíkovi rodiče nedokázali přenést přes srdce, že mojí holku prostě s novým kámošem nerozdělí. A tak i oni začali na toho druhého chlapce být hrubí.

Strašný, ale pořád to nekončí. Nakonec začali dělat problémy rodičům druhého kamaráda. Jak? Bydlí vedle sebe, takže to nebylo těžké. Hrála hlasitá hudba, světlomety jim namířili na okna, sprosté nadávky i před synem a pomlouvání u okolních sousedů a další. 

Šikana ve škole jak ji řešit?

Tedy zde už to jako šikanu a to nejen ve škole vidím a to sakra velkou. Já to řešila přímo s třídní učitelkou a to několikrát. Udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla. Byla jsem připravena zajít i za ředitelem školy, ale naštěstí nebylo potřeba.

Čtěte také: Jak naučit dítě prohrávat

Trestat dítě nebo rodiče?

Hodně jsem přemýšlela jak na to. Bylo mi jasné, že když půjdu za Kubíkovými rodiči, dostane na zadek on. Ale to nebylo mým cílem. Napsala jsem tedy rovnou učitelce, aniž bych se spojila s rodiči Kubíka a vše jí pověděla.

Druhý den šli rodiče na kobereček. Upřímně, když mi pak zvonil telefon a ozval se mi tatínek Kubíka (maminka se mnou od té doby nekomunikuje) s tím, ať příště zavolám jim, byla jsem jak opařená. Řekla jsem jim na rovinu, že s nimi odmítám cokoliv řešit bez třetí osoby. Tím jsem je potrestala, aniž bych to tušila, úplně nejvíc.

První nahlášení pomohlo jen na chvilku, když jsem „žalovala“ učitelce po druhé a opět rodiče museli do školy řešit Kubíka, nikdo mi už nezavolal. A světe div se, Kuba začal být najednou hodnější nejen na mou dceru, ale i na druhého kámoše.

Od té doby je klid. Mojí dceři jsem řekla, ať se mu vyhýbá, ale protože má dobré srdíčko, stále se s ním baví a snaží se k němu být milá aspoň ve škole, když k nám už nesmí. Tím skončila sice šikana u nás, ale bohužel zůstala jedna zmatená hlavička  a tím myslím Kubíka. 

Šikana ve škole a jak se jí bránit?

Jak se zbavit šikany na škole?

Tak tady řešení už nemám, ale fakt je, že je důležité si uvědomit, koho vlastně chcete potrestat, jestli je strůjcem toho všeho opravdu jen dítě, nebo to jde z jiné strany.

Dle mého, je to především o komunikaci rodičů s dětmi, prostředí kde děti vyrůstají a vedení dětí ke slušnému chování. Protože dítě, které není šťastné a podporované nemůže být ani hodné na ostatní. Pak s tím doroste až do dospělosti a může z něj být asociální člověk, který bude mít problémy sám navázat plnohodnotné vztahy.

Závěrem k tématu šikana ve škole

Mluvte se svými dětmi, důvěřujte jim a už od narození jim dávejte najevo, že jste jejich parťáci. Pokud důvěra dítěte v rodiče je 100% a vy s dítětem pracujete tak, že ví, že za vámi může kdykoliv přijít – nemusíte se šikany bát.

Ač se s ní vaše dítě setká, bude mít ve vás obrovskou oporu a to je to nejvíc co mít může. Ty druhé děti, které šikanují ostatní, odradí od ubližování tomu vašemu dítku.

Držím palce, abyste se šikanou potkali jen v malém či žádném měřítku. A pokud se s ní potkáte, buďte svému prckovi oporou.

Máte také zkušenosti se šikanou ve škole, nebo jinde? Napište váš příběh – ZDE najdete informace jak postupovat.

Maminka Marie